Tajemné vytí

16.01.2013 20:15

 

Stalo se to jednoho pozdního večera,

když už spal každý vlčí kučera.

Miliarda hvězd svítila,

toho velmi tajemného večera.

 

Katie ležela na  stříbrné louce

a pozorovala přeměněné slunce,

kterému byl velký kus odebrán.

A putoval do vesmírných bran.

 

 

Byla smutná a osamělá,

brečela a jemně se chvěla.

Najednou se trochu lekla,

uslyšela vytí vlka.

 

Vlka, kterého neznala,

kohokoliv ze smečky by poznala.

Věděla, že je v nebezpečí,

tak neváhala a už běží.

 

Zápasila s větrem, časem,

neměnila krok - šla klusem.

Nevěděla co se děje,

neztrácela neděje.

 

Když doběhla, nevěřila ničemu.

Myslela si že to bude alespoň k něčemu.

Když podívala se ze skály, došlo jí to.

V srdci hodně bolí jí to.

 

Vlka, kterého ve snech měla,

dotkla se obrovská smůla.

Spadl ze strašného útesu,

teď už míří k nebesům...