Kdysi dávno, když ještě Slunce neznalo své jméno, žili vlci uspořádaným, svobodným a krásným životem. Bloudili po jednotlivcích a tu a tam byla nějaká ta rodinka s vlčaty. V jeden pozoruhodný den se sešli obyvatelé světa duchů na území Opuštěných skal. Začali uvažovat o tom, že by nějakému zvířeti poskytli vládu nad sedmi elementy, což znamenalo, že každý jednotlivec by jeden z nich ovládal. Tato debata trvala tisíce a tisíce let. Nikdy se neshodli, vždy byl někdo proti. A když už to chtěli vzdát, zazněl horami nevýrazný a téměř přeslechnutelný hlásek, jehož majitele nebylo možné v tak hojném počtu rozeznat a sděloval ostatním svůj nápad. Dát tuto moc vlkům. Všichni sešlí se zamysleli a nakonec souhlasili. S nadcházející nocí dostali všichni vlci nějaký ze sedmi elementů, tudíž země, vzduchu, vody, ohně, blesků a temnoty. Avšak po nějaké době se usoudilo, že to až tak dobrý nápad nebyl. Najednou se vlci mezi sebou rvali a zabíjeli ve víře, že jejich element je ten nejlepší a že ty ostatní se musí ztratit. Tak začalo velké krveprolití. Spoustu nevinných vlků umíralo chráníc svůj dar.
Pak jednoho dne vystoupil majestátný a chytrý vlk Acerbis, jenž navrhl mír mezi elementy a založil smečku, kde se toto pravidlo mělo dodržovat. Postupně se začalo přidávat víc a víc vlků, kteří ho jmenovali Alfou. A netrvalo to dlouho a na místo Alfa-samice usedla krásná a moudrá vlčice Arkanta. Svá místa Bet také zaujaly vlčice Miremel a Lockeiro. Všichni byli šťastní a život ve smečce si více než oblíbili. Začali fungovat jako jedna postava. Společně vyhrávali i prohrávali, radovali se a vzájemně se udržovali nad vodou. Zvětšovali své území s hrdostí a oddaností ke smečce. Avšak všechno krásné jednou končí a tak tomu bylo i v tomto případě.
Acerbis se od smečky začal postupně vzdalovat. Vytrácel se v lesích a nebylo ho možné zahlédnout. Smečka ztrácela svou víru v Alfu, byla často napadána a mezi vlky se nesly spory o místo Alfy. Vše zachraňovaly jen tři vysoce postavené, již zmíněné vlčice. Snažily se smečku utáhnout, ale bylo zřejmé, že smečka potřebuje vůdce. Netrvalo dlouho a Acerbis se ztratil úplně. Nebylo ho možné vyčenichat. Nikdo nevěděl, jestli vůbec žije. Ryli mu do kamenů a stromů vzkazy, které beztak nepřečetl. Vlkům se už pomalu vytrácela naděje na lepší život. Asi po roce smečku napadla velmi silné seskupení Ehackerů, kterému se nebylo možné ubránit.
Miremel věděla, že takto to už dál nejde. Svolala malou část smečky a svěřila jim svůj plán na vytvoření nového života. Členové souhlasili a ještě tu noc utekli. Mir se stala Alfou, které všichni věří, díky jejímu vytrvání a odhodlanosti. Smečka se stále rozrůstala a později se ujala místa Alfy také vlčice Arkanta, která již také způli nevěřila v Acerbisův návrat. Zbytek smečky se pak rozdělil na dvě části. Ta první vytvořila smečku vyhnanců, ta druhá buď bloudí, nebo stále čeká v návrat kdysi váženého Alfy.
V současné době smečka velice vážená a silná. Všichni vlci tu opět nalezli svůj domov a doufají, že už je nic takového nepotká...
