Les smrti

16.01.2013 20:16

 

Rodiče mne vždy učili,

ať nechodím do lesa smrti.

Že by mne tam umučili

členové smečky Lekeriti.

 

Neposlechla je já hloupá

a hned večer toho dne,

vydala jsem se tam - a ouha!

Uviděla jsem sídlo toho kmene.

 

Ten les byl velmi tmavý,

šlo z něj cítit velké zlo.

Ne, ne! Ten zlý vlk si mne všiml!

"Pomozte mi, prosím, někdo!"

 

Pak mě chytil za ouška

a hodil mne do žaláře.

"Nejsem žádná osuška!"

Vykřikla jsem, když zmizela denní záře.

 

 

Vězení bylo tmavší,

než mraky těsně před bouřkou.

"Pomozte mi sestry, braši!"

Je to marné - daleko jsou.

 

Pak jsem uslyšela tiché kroky...

Byl to táta - Meveston!

vyzbrojen byl jen pár broky,

 ale i svaly tvrdšími než strom.

 

Vyrval dřevěné mříže,

a už jsem byla volná.

Než-li pochvalu však dostanu trest spíše...

Taková já jsem to povaha smolná...